To že je Gruzie nádherná země s dobrou kuchyní a příjemnými lidmi jsem tak nějak tušil již před cestou. Skutečnost ale mnohonásobně předčila má očekávání. Hory jsou ještě monumentálnější než jsem čekal, údolí zaříznutější, skalní stěny vyšší, řeky a vodopády prudší, pastviny zelenější, lidé přívětivější. A jídlo? To se prostě nedá popsat. Nejde o to, že je ho hodně, to opravdu je....ale je hlavně velmi různorodé. Maso je každý den jinak připravené, salát je každý den trochu jiný a každý den ochutnáte jiné koření. A jíst chačapuri k snídani, obědu i k večeři? Já s tím nemám problém. Nakonec vždyť je pokaždé trochu jiné. Takže pevně doufám, že se do Gruzie ještě někdy vrátím a první plány jsou již na světě.
Názor - František Šalanda
1/ Je to nádherná země s prima lidmi, během dvou pobytů jsem tu opakovaně prožíval silné zážitky. Je radost ji objevovat a s místním průvodcem a řidičem jsem se dostal i do fantastických ztracených míst, která by jinak zůstala skryta. Díky průvodci stíhám za pár dnů dovolené poznat a prožít v úplné pohodě a bez starostí mnohem víc než sám.
2/ Překvapilo mne, jak je v Gruzii bezpečno a jak věta „Jsem z Československa“ otevírá dveře a srdce lidí. Gruzie není jen pro dobrodruhy a zapálené trekaře, užije si tu každý. Klidně sebou vezmu manželku a děti.
3/ Hory a horské vesnice s ranním výhledem po probuzení jsou úžasné. Následné usednutí k obyčejnému stolu, který je plný gruzínských dobrot k snídani přímo od paní domu, to je daleko zajímavější a chutnější než „eurosnídaně“ v nóbl hotelu. A ještě se od místních dozvídám spoustu zajímavého z jejich života – třeba jak vyrábí ten skvělý sýr nebo marmeládu z kdoulí. A co teprve voňavý stůl s večeří po návratu z túry! Silné kouzlo mají však i města – kombinace zašlé slávy a noblesnosti s občasnou moderní architekturou je neopakovatelná. Stačí prohodit pár normálních slov a zaklínadlo Československo a do obojího se otevírají dveře.
Jednou jsem se už vrátil a věřím, že to nebylo naposled. Zatím mám v Gruzii pořád co objevovat a stále mě láká a přitahuje.
Spaní v chevsurské věži v Šatili bylo asi nejexotičtěší ubytování, které jsem zažil.
Skvělé cesty pro horská kola ve fantastických přírodních kulisách, prohýbající se stoly se zajímavými jídlíčky u večeře i u snídaně, profesionální a příjemný místní vůdce Sosa, který se nám staral hlavně o přepravu věcí a domlouval nám ubytování. Přijedu zase - za monumentálními horami a divokými řekami, příjemnými lidmi, plnochutnými rajčaty, syrovým venkovem. Na kole nebo pěšky.